Co drží tašku na nádrži při stotřicítce: čtyři úchyty tankvaku a jejich fyzika

Taška na nádrži motorky — tankvak — vypadá jako samozřejmost, dokud si nepoložíte otázku, proč vlastně za jízdy neuletí. Odpověď je zajímavější než u kufru přišroubovaného k nosiči: tankvak drží jeden ze čtyř úplně odlišných principů a každý z nich má svůj vlastní háček.

Magnety, které fungují jen na půlce motorek

Nejznámějším řešením jsou neodymové magnety zašité po obvodu dna. Na ocelové nádrži drží pozoruhodně dobře — čím přesněji spodek kopíruje zaoblení plechu, tím větší je dosedová plocha a tím pevněji taška sedí. Vítr ani vibrace stotřicítky s ní pak zpravidla nehnou.

Háček je v tom slově ocelová. Magnet potřebuje železo, a spousta dnešních strojů má nádrž z plastu nebo z hliníku — tam magnetický tankvak nedrží vůbec. Bývá to nemilé překvapení až u motorky, ne v obchodě.

Druhé riziko nese lak. Mezi magnet a plech se snadno dostane zrnko prachu a to se při vibracích chová jako brusný papír. Proto má dobře ušitá taška pod magnety měkkou podšívku, a proto platí staré pravidlo: na zaprášenou nádrž tankvak nesundávejte posunutím, ale zvednutím.

Kruh, popruhy a přísavky — tři odpovědi na jednu nádrž

Když magnet nestačí, nastupuje mechanika. Velkosériové systémy jako Givi nebo SW-Motech staví na kroužku přišroubovaném kolem víčka nádrže: taška do něj zaklapne bajonetem podobně, jako se objektiv nasazuje na fotoaparát. Drží pevně a sundáte ji jedním pohybem — daň je v tom, že ke každému modelu motorky potřebujete jiný adaptér a celá váha visí na jednom kroužku.

Popruhy jsou opačný extrém. Pásky vedené kolem nádrže fungují na oceli, plastu i hliníku, prostě na čemkoliv. Cena za tuhle univerzalitu je vedení pásků: špatně natažený popruh nechá tašku za jízdy plavat, správně natažený ji drží spolehlivě. Popruhy navíc dovolí posadit tašku o kus dozadu, aby při plném rejdu nepřekážela lankám a rukám.

Třetí cestou jsou přísavky. Na hladkém laku nebo plastové nádrži, kde magnet selže, se taška prostě přisaje — česká dílna LOJZO je běžně nabízí jako alternativu k magnetům. Háček mají taky: potřebují hladký a čistý povrch, unesou menší zátěž a na zaprášené nebo sluncem rozehřáté nádrži drží hůř. Zato jsou elegantní odpovědí na fakt, že velká část moderních motorek už z oceli není.

Proč tvar nádrže rozhoduje víc než litry

Při výběru se většina lidí dívá nejdřív na objem — kolik se toho dovnitř vejde. V praxi ale o chování tašky rozhoduje něco jiného: tvar dna. Nádrž je zaoblená plocha a každý model ji má vykrojenou jinak. Plochá taška posazená na kulatou nádrž se kýve a časem uvolní, ať ji drží cokoliv. Tankvak s dnem tvarovaným přesně podle plechu se naopak neposune, protože se nemá kam pohnout. Nejvíc se to projeví při brzdění: setrvačnost tlačí naloženou tašku dopředu, do přístrojů a řídítek, a při zrychlení zase dozadu. Úchyt musí zvládnout obojí, ne jen tíhu v klidu.

Zbytek je materiál. Odolná textilie typu Cordura snese počasí i kilometry líp než kůže, která hezky vypadá, ale déšť nese hůř. A k vodě rovnou poctivě: většina tankvaků není vodotěsná — počítá se s pláštěnkou, kterou přes tašku přetáhnete, když se spustí. Je to levnější a spolehlivější než slibovat, že liják udrží sama taška.

Adaptér, nebo střih na míru

Tady se rozdělují dvě filozofie. Velkosériový výrobce zvládá rozmanitost nádrží tak, že vyrobí jeden tvar tašky a ke každé motorce dodá jiný mezikus. Opačná cesta vede jinudy: nešít univerzál a nedolepovat k němu adaptér, ale ušít dno rovnou na konkrétní nádrž. Dělá to málokdo, protože je to ruční práce, kterou stroj nenahradí.

V Česku tak od roku 1994 šije dílna LOJZO ve Staré Vsi u Rýmařova pod Jeseníky. Velkou část tašek tu dělá s dnem tvarovaným nebo vykrojeným podle tvaru nádrže a na konkrétní stroj je ráda upraví na míru. Takový tankvak pak sedí přesně na plech, pro který vznikl. Opravy tu berou jako samozřejmost: i roky stará brašna se může vrátit do dílny k přešití. A jestli nevíte, co na váš motocykl sedne, projdete si nabídku podle konkrétní motorky — od Jawy přes Hondu Africa Twin po BMW GS.

Že ruční střih na míru vydrží, se dá změřit i na kilometrech. S taškami z téhle dílny objelo svět sedm jezdců — Pavel Suchý na Jawě 350/634 z roku 1978 jako první Čech, který objel svět na Jawě, a Ján Drinka na veteránském Pionýru: 53 tisíc kilometrů během pěti set dní a zápis v Guinnessově knize rekordů jako nejmladší člověk, který objel svět na téhle motorce. Nádrž takového Pionýru je malá, oblá a stará jako motorka sama. A právě na ní se pozná, jestli dno tašky doopravdy sedí.

Přečtěte si také: Jak vybrat nejlepší bundu na motorku pro muže i ženy?