Sto tisíc cest v jedné malé zemi. Jak se dnes plánuje lezení

Ještě donedávna se u nás lezlo podle tištěného průvodce a doslechu od kamarádů z oddílu. Dnes si člověk otevře mapu, nastaví obtížnost a vzdálenost do 20 kilometrů a dostane na víkend více tipů, než stihne přelézt za sezonu.

Proč vede zrovna Česko

Žebříček oblíbených oblastí na úvodní stránce Climbing Place se čte překvapivě. Česko: přes 102 000 cest. Rakousko: necelých 7 000. Itálie: zhruba 950. Země, jejíž nejvyšší hora měří 1 603 metrů, má v té databázi skoro patnáctkrát více zdokumentovaných cest než celé Rakousko.

Čísla ukazují především, kdo databázi plní, ne kde je nejvíce skal — a česká lezecká komunita je v zapisování mimořádně pilná. Svoje ale dělá i terén. U nás se leze na stovkách drobných skal a pískovcových věží roztroušených po lesích, ne na několika velkých stěnách. Každá věž nese 3, 10 nebo 20 cest, každá cesta jméno, popis a záznam prvovýstupu a tahle evidence se u nás vede přes sto let.

Praktický důsledek je ten, že kdo plánuje lezení, nezačíná otázkou „kam vůbec“, ale filtrem. Obtížnost, maximální délka cesty, vzdálenost 5, 10, 20 nebo 50 kilometrů od místa, kde zrovna stojí. Tištěný průvodce uměl spoustu věcí, tohle nikdy.

Šestka není šestka

Nejrychlejší způsob, jak se ve světě lezení ztratit, jsou stupnice obtížnosti. Vedle sebe se běžně používají stupnice UIAA, francouzská a americká YDS, takže jedna a tatáž cesta nese tři různá označení — a číslo 6 znamená v každé z nich něco jiného. Američané k tomu přidávají vlastní logiku: skoro všechno, co se leze s lanem, u nich začíná pětkou a teprve to za tečkou nese informaci. Climbing Place proto vede převodní tabulku, kde se dají všechny tři škály — a k tomu třeba saská nebo boulderová V-škála — přeložit mezi sebou.

Via ferraty mají soustavu vlastní, písmena A až F, a v seznamu narazíte i na dvojité stupně typu B/C nebo D/E. Rozdíl mezi nimi není kosmetický. Béčko zvládne s půjčeným setem a poučením i zdatný turista, déčko a výš už stojí na síle v pažích a na tom, jak vám sedí vzduch pod patami.

Právě proto dává smysl vybírat ferratu s údaji na stole. V databázi jsou ferraty z Rakouska, Itálie i Česka, dohromady přes 1 600, a filtrovat se dají podle obtížnosti, lokality a vzdálenosti; délku a čas přístupu najdete u každé cesty. Ten poslední údaj bývá podceňovaný: k některým rakouským klettersteigům se jde dvě hodiny do kopce, než se vůbec sáhne na ocelové lano.

První krok vede do haly

Většina nováčků nezačíná na skále, ale uvnitř. Je to rozumné. V hale je teplo, cesty jsou označené barvou chytů a spadnout se dá jen na žíněnku. Climbing Place proto vedle skal eviduje i lezecké stěny, aktuálně přes 600 adres po celém světě, a hledat se v nich dá přes mapu, podle oblasti nebo prostě tlačítkem „Blízko mě“.

Nováčka ale často zaujme jiná drobnost. Výstup se dá v hale zapsat naskenováním QR kódu nalepeného u startovního chytu — telefon si tím vede záznam o tom, co jste kdy vylezli, aniž byste museli cestu hledat v seznamu. Lezci si takové deníky vedou desítky let v sešitech; tady se záznam vede sám.

S lanem se navíc leze ve dvou. Někdo vás musí jistit, takže než začnete, potřebujete vedle vybavení hlavně člověka — a Climbing Place na to má samostatnou sekci pro hledání spolulezce.

Kdo si mezi lezením chce udržet formu, najde na webu i tréninkové protokoly rozepsané po sekundách. Cvičení na přesnou práci nohou má v zadání 150 sekund práce a 90 sekund pauzy, dechové cvičení na uklidnění před těžkým pokusem jede v šestnáctisekundových cyklech.

Ze stěny ven

Venku se pravidla mění. Skalní cesty i bouldering najdete v jednom seznamu; u položek jsou topo fotky (snímky skály s vyznačenou linií cesty) a prostor pro hodnocení a recenze od komunity. Přepínač na cesty do 40 metrů vypadá jako hračka pro puntičkáře do chvíle, kdy vám pod skálou dojde, že jste si přivezli krátké lano.

Zbývá poslední potíž, kterou žádná databáze nevyřeší za vás: pod skalami většinou není signál. Web se dá nainstalovat do telefonu jako aplikace a v offline režimu zobrazí uloženou verzi stránky. Kdo si tedy cestu otevře ještě doma na Wi-Fi, má topo i popis přístupu k dispozici i tam, kde mobil ukazuje jednu čárku.